O knize: 2014 / "Jako děti jsme si rádi hráli na válku. Stará orbitální korveta, bůhví jakým osudem, skončila na louce, za blízkým lesem, mezi šípkovými a lískovými keři, byla pro tuto činnost ideální, pokud opustíte Hrany po severní cestě a půjdete jeden a půl kilometru směrem k centrále, dříve nebo později narazíte na téměř celé tělo, matně se lesknoucí keramitovou výstelkou. Loď z dálky připomínala prastarou ponorku ležící na boku Samozřejmě, že reaktor, motory a zbraně byly z korvety dávno odstraněny. V trupu byly díry a okolní trávník byl posetý troskami. Ale nepotřebovali jsme 100% kompletní vybavení. A bylo to tak zábavné. Vložil jsem tyč do prázdné střílny věže - to znamená, že laser je připraven k boji, zapálil jsem v kokpitu kouřový oheň - to znamená, že hlavní motory běží…»